1 2 3 4 5

Příběh stíhacího esa z Chrlic u Brna

Leopold Šrom

Leopold Šrom se narodil jako jedno z šesti dětí v Chrlicích 8. září 1917. Na měšťanskou školu chodil v Brně-Tuřanech. Dle vzpomínek své sestry se toužil stát pilotem již od svého útlého mládí a jeho životní kroky k tomu směřovaly. Miloval sporty – hrával fotbal, „létal“ na bruslích při hokeji s kamarády, dobře plaval, dokonce jezdil na koni a byl i zdatným motocyklistou. Poté, co se vyučil elektromechanikem v rámci akce „1 000 pilotů republice“, složil v říjnu 1936 pilotní zkoušku u brněnského aeroklubu. V říjnu 1937 pak narukoval do československé armády a po dokončení pilotního výcviku působil u 3. leteckého pluku. Na podzim 1938 absolvoval stíhací výcvik a byl přeložen ke 45. stíhací letce, kde létal na Aviích B.534.

Ukázka z knihy

„Proč jsme si vybrali právě osobu Leopolda Šroma? Nebylo to proto, že jsem našeho hrdinu osobně znal. V době, kdy tragicky zahynul, mi bylo dvanáct let, takže si ho dnes příliš nepamatuji. Důvodem byla skutečnost, že mladý Moravák byl typickým představitelem našich válečných letců. Délesloužící poddůstojníci byli jako výkonní letci páteří naší předválečné armády. Že se nenaplnilo na podzim roku 1938 jejich poslání, nebyla jejich chyba. I tak se ale pokoušeli zachránit, co se dalo, a proto o půl roku později mnozí z nich opouštěli tajně svou pokořenou vlast. Odcházeli za nejistou budoucností do války, která ještě nevypukla, a do zemí, kde o české uprchlíky nikdo nestál. A mezi nimi i Leopold Šrom, prostý a čestný, kterému nezáleželo na vojenské kariéře, jehož láskou bylo létání a snem návrat do vlasti.”

SEHNAL, Jiří a Jiří RAJLICH. Stíhací pilot. Praha: Naše vojsko, 1991, s. 9.  

Stíhací pilot

Odchod z vlasti

Po březnové okupaci uprchl do Polska, odtud pak do Francie, kde vstoupil do cizinecké legie. Když v září 1939 vypukla válka, vrátil se k letectvu. Do bitvy o Francii už ale zasáhnout nestihl. Po porážce země odplul do Británie a v listopadu 1940 nastoupil k britské 245. stíhací peruti. Zde létal na stíhačkách Hurricane. Dne 10. května 1941 se podílel na pronásledování letounu, na kterém do Británie ulétl nacistický pohlavár Rudolf Hess. Dostal se k němu až na dostřel, ale okamžik před tím, než zmáčkl spoušť, dostal rozkaz ukončit útok. Důvodem mělo být přeletění sektoru, kde už působily jiné britské jednotky. Událost dodnes budí značné kontroverze a nebyla dosud uspokojivě vysvětlena.

V Británii 1942, piloti letky 310. perutě při odpočinku. Leopold Šrom druhý zleva.

Leopold Šrom (druhý zleva) a piloti letky 310. perutě při odpočinku v Británii v roce 1942.

Přesný střelec

Své skóre Šrom otevřel 29. května 1941, kdy se jednou polovinou podílel na pravděpodobném sestřelení letounu Do 17. V červenci byl převelen k 310. československé peruti. Ta od října 1941 dostala přiděleny Spitfiry a přes zimu podnikala hlavně konvojové hlídky. Při jedné takové hlídce dne 4. února 1942 Šrom poškodil německý Ju 88. Od dubna se zapojil do ofenzivy nad kontinentem a 10. června 1942 sestřelil stíhací Fw 190. Platil za velmi agresivního stíhače a byl známý střelbou z minimální vzdálenosti.

Leopold Šrom vpravo v hovoru s Františkem, pozemní personál ošetřuje Hurricane Mk. II, rok 1941

Leopold Šrom (vpravo) v hovoru s Františkem Burdou, pozemní personál ošetřuje Hurricane Mk. II, rok 1941.

Ukázka z knihy

Teprve ve zpomaleném záběru vidí, jak se čáry stopovek blíží ke kabině focke-wulfu. Na triplexu kabiny se objevují tmavé skvrny, které se zvětšují a podle trupu letounu odpadají štěpiny, až se celý kryt kabiny rozpadá. Jednotlivé střepiny jakoby držely pohromadě, pak se ale rozprsknou a mizí ze záběru. Polda vidí zřetelně siluetu hlavy pilota, jak bezvládně poklesla. Film došel a voják v místnosti rozsvítil. Zpravodajský důstojník se vzrušeně usmívá a nabízí Poldovi cigaretu z krabičky playersek. „Tak vidíš, ty lovče lebek. Když jsi se hnal za ním, tak už jsi honil jenom mrtvolu. To nebylo piké, ale pád." „Scházely metry a viděl jsem kanál zevnitř," přikývl Polda. 

SEHNAL, Jiří a Jiří RAJLICH. Stíhací pilot. Praha: Naše vojsko, 1991, s. 55.

V ukázce je rekonstruována vzpomínka na jeden ze Šromových sestřelů. Z fotografií pořízených ze Šromova letounu odhalil Šromův velitel ex post zásah přímo do Němcovy kabiny.

Stíhací pilot

Pilot gentleman a boj o život

Dne 16. června 1942 se podílel na poškození letounu Ju 88 a 12. července 1942 se pak polovinou podílel na sestřelení dalšího Ju 88. Na ten vedl palbu až do vzdálenosti 20 metrů. Když se nepřítel zřítil do moře, kroužil nad ním a snažil se na posádku navést záchranné čluny, aby ji vylovily.

Namále měl při útoku na německé letiště 23. července 1942. Jeho Spitfire dostal zásah od protiletadlového děla a přišel skoro o metr křídla. Stroj byl proto velmi nestabilní, stále se překlápěl na stranu a bez neustále vychýleného kniplu hrozil pád do moře. Ačkoli Šrom byl velmi fyzicky zdatný, dostal do ruky držící řídicí páku křeč. Zapřel ji proto do správné polohy ocelovou tyčí, určenou původně pro případ rozbití zablokované kabiny. S vynaložením veškerého svého pilotního umění dostal svůj Spitfire přes kanál a dokázal i přistát na vlastním letišti, což bylo ostatními piloty vnímáno jako skutečně obdivuhodný výkon. Po dokončení prvního operačního turnusu v srpnu 1942 působil jako letecký instruktor a v druhém turnusu od ledna 1943 do ledna příštího roku znovu létal u 310. peruti.

Leopold Šrom v Exeteru 1942.

Leopold Šrom v Exeteru v roce 1942.

Tankující stíhací letoun Spitfire MK IX.

Tankující stíhací letoun Spitfire MK IX.

Leopold Šrom v Exeteru 1943, druhý zprava.

Leopold Šrom v Exeteru 1943, druhý zprava.

Ukázka z knihy

Polda se chystal vystřílet zbytek nábojů do levého motoru soupeře, když se bombardér o několik metrů propadl. Na okamžik se zdálo, že německý pilot letoun srovná, ale pak dvoumotorák zmizel v gejzíru bílé vody.

Když se Polda zatáčkou dostal znovu nad místo, kde se bombardér potápěl, viděl na křídlech německé letce v kombinézách, jak spouštějí na vodu nafukovací člun.
„Karle, tohle musíme nafilmovat!"
Spitfiry měly kamery v kořeni křídla, které se zaměřovaly stejně jako kulomety. Když obě stíhačky vyrazily k simulovanému útoku na dosud plovoucí vrak, byl již člun s trosečníky několik metrů vzdálen. Sotva však Němci zaslechli burácení motorů, skočili do vody a plavali každý na jinou stranu.
„Co blbnou, Poldo? No vidíš to?"
„Asi si myslejí, že po nich budeme střílet."
„No jo, podle sebe soudím tebe. Představ si, že by to bylo obráceně."

Při druhém průletu sestřelení letci asi pochopili, že britské stíhačky střílet nebudou, a plavali zpět ke člunu. Polda napočítal tři trosečníky.
„To znamená, že jeden tam zůstal," uvažoval, „asi zadní střelec." „Polez nahoru, Karle. Dáme fix a popádlujem domů."

Zelená sekce vystoupala v širokých kruzích do tisíce metrů, kde Polda stiskl knoflík tísňového volání na vysílačce a do éteru se neslo jeho volání o pomoc:
„May day, may day, may day . . ."

Když měl jistotu, že byl bezpečně zaměřen a Air Sea Rescue co nevidět vyšle rychlý člun pro trosečníky, nabral konečně zpáteční kurs.

SEHNAL, Jiří a Jiří RAJLICH. Stíhací pilot. Praha: Naše vojsko, 1991, s. 67

Přejít na knihu →

Odchod do SSSR
a účast na SNP

V únoru 1944 odplul se skupinou štábního kapitána Františka Fajtla do Sovětského svazu. Z této skupiny vznikl 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk v SSSR, který dostal do výzbroje Lavočkiny La-5FN. Po vypuknutí Slovenského národního povstání se 17. září přesunul na Slovensko. Operoval hluboko v týlu nepřítele, což byl za druhé světové války poměrně ojedinělý případ. Pluk se okamžitě zapojil do bojů. Dne 8. října prováděl bombardování a ostřelování nepřátelských pozic v prostoru Svätý Kríž – Jalná a přísunových komunikací, na kterých byl zjištěn velký ruch. Během toho Stanislav Hlučka spatřil německý průzkumný letoun Focke-Wulf Fw 189. Ohlásil ho svému veliteli ppor. Šromovi a aniž by na něho čekal, bez zaváhání nepřátelský stroj napadl. Leopold Šrom neprodleně Hlučku následoval, nepřítele sevřeli mezi sebe a společnými silami pokračovali v útoku, přičemž německému letounu nedali šanci na únik a poslali ho k zemi. Oběma pilotům byl uznán poloviční podíl na sestřelení.

NA Slovensku v rámci SNP, Zolná 18.9.1944 (třetí zprava)).

Na Slovensku v rámci SNP, Zolná 18.9.1944 (čtvrtý zprava).

Agresivní stíhač na Slovensku

K velmi urputným vzdušným bojům došlo ve čtvrtek 12. října 1944, kdy se během poledního letu jižně od Zolné Šromovi pravděpodobně podařilo sestřelit jeden Bf 109. Během odpoledního letu se pak dvojici ppor. Šrom a ppor. Kocfelda podařilo každému sestřelit po jednom stíhacím letounu Messerschmitt Bf 109. Letouny se zřítily severozápadně od Topolčianek. 

K největším bojům našich pilotů s nepřítelem došlo 18. října, kdy Šrom sestřelil východně od Handlové jeden Messerschmitt Bf 109 a severozápadně od Banské Bystrice pravděpodobně sestřelil Junkers Ju 87. Pluk na Slovensku operoval více než měsíc, pomohl povstaleckému letectvu vybojovat vzdušnou převahu a jeho příslušníci zde dosáhli ve vzdušných soubojích devíti potvrzených sestřelů, tři nárokoval právě Šrom.  

Slovensko, Tri Duby, rok 1964. Šrom druhý zprava.

Slovensko, Tri Duby, rok 1964. Šrom druhý zprava.

Ukázka z knihy

Na tyto okamžiky, které patřily v Poldově životě k těm šťastným, vzpomíná jeho sestra Anežka Šromová: „Přiletěl domů první neděli po ukončení války. S dvojplošníkem přistál na poli biskupského velkostatku, nedaleko Splavisek. Seběhlo se tam hodně lidí a od letadla nesli bratra na ramenou až domů. Právě jsme obědvali. Tehdy v našem domě bydleli ruští vojáci a přišel k nám i jeden ruský kapitán, patrně velitel. Říkali mu Čerkez, měl černé vlasy. Zeptal se bratra, odkud přiletěl a kde vzal ruský letoun. Polda mu podal krátké hlášení v ruštině. Překvapený důstojník vzal informaci na vědomí a řekl bratrovi, že můžeme na jeho účet všichni pít v nedaleké hospodě U Odpovídalů, co hrdlo ráčí. Bratr se usmál, poděkoval a řekl, že to není zapotřebí. Rus zasalutoval a odešel."

KOPECKÝ, Miroslav, Tomáš JAMBOR a Václav KOLESA. Leopold Šrom - stíhací eso na západní a východní frontě. Zlín: Václav Kolesa, 2008. Portréty. ISBN 978-80-254-2416-2.  

Obálka knihy Leopold Šrom

Bilance

V průběhu dubna a května 1945 se podílel na bojích na Ostravsku. Celkem dosáhl pěti oficiálně potvrzených sestřelů. Zajímavé je, že bádání dnešních historiků dokládá, že další tři nepřátelské stroje, které nenárokoval či ohlásil jako poškozené, se skutečně zřítily. Nalétal celkem 435 operačních hodin. Je držitelem čtyř Československých válečných křížů 1939, tří čs. medailí za chrabrost před nepřítelem, Řádu Slovenského národního povstání, Řádu Rudé hvězdy a mnoha dalších.

Castletown, u RAF 1943, Šrom druhý zleva.

Castletown, u RAF 1943, Šrom druhý zleva.

Po válce

Po skončení války pracoval jako zalétávací pilot. Po únoru 1948 byl propuštěn z armády, ale po uvolnění poměrů v 60. letech se jako jeden z mála našich letců dočkal rehabilitace a nastoupil k ČSA jako dopravní pilot. Létal na dopravním Iljušinu Il-14 až do 11. října 1968. Toho dne mu krátce po startu vysadil jeden z motorů a jeho stroj se zřítil nedaleko Kladna u Ptic. Při nehodě zahynula celá tříčlenná posádka včetně Šroma a také 10 cestujících. Leopold Šrom je pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Brně-Tuřanech. V brněnských Chrlicích stojí pomník věnovaný Leopoldu Šromovi a je zde po něm pojmenována ulice.

Moraváci z RAF - Slavomil Janáček z Holásek, Leopold Šrom z Chrlic a Stanislav Hlučka z Blažovic. V Praze roku 1946.

Moraváci z RAF - Slavomil Janáček z Holásek, Leopold Šrom z Chrlic a Stanislav Hlučka z Blažovic. V Praze roku 1946.

Další knihy o Leopoldu Šromovi

Esa na obloze

RAJLICH, Jiří. Esa na obloze. Praha: Naše vojsko, 2004. ISBN 80-206-0720-X.

Esa na obloze
Stíhací pilot

SEHNAL, Jiří a Jiří RAJLICH. Stíhací pilot. Praha: Naše vojsko, 2002. ISBN 80-206-0633-5.

Stíhací pilot

Další část

Moravští letci

Provozovatel

Moravská zemská knihovna
Kounicova 65a
601 87 Brno

How to create your own website - Learn more