RAF

Českoslovenští letci RAF v letech 1945 - 1948

Chtěli se vrátit domů již v době Pražského povstání. Rozkaz ke startu ale nezazněl. Pak nastal očekávaný a dlouho předpokládaný konec války. Jakým způsobem se o něm dozvěděli bývalí příslušníci RAF sloužící na východě, zachytil tehdejší československý pilot František Fajtl v knize Podruhé doma: „… a něco zapsal. Chvíli ještě poslouchal, pak si přehodil sluchátko do ruky a tužku odložil. Byl celý rozrušený. Pojednou praštil sluchátkem do vidlice telefonu a zuřivě vyrazil z polské chalupy, sídla našeho štábu a křičel na celé kolo: ‚Tovarišč komandir, koněc vojny, koněc!!!‘ Jestliže měl jeho válečný pokřik patřit mně, a patrně ano, protože jiný komandir zatím v dohledu nebyl, mohl se od telefonu jenom odvrátit a prozradit mi skvělou novinu v místnosti.

Moravští rodáci M. A. Liškutín (druhý zprava) a Otmar Kučera (úplně vpravo) v roce 1945.

Stál jsem u druhého stolu a sledoval jeho silnou postavu, jak vyráží ven ze dveří a hledá mně tam, kde jsem nebyl. Ale copak mohl temperamentní Vladimír zůstat klidný, když je plný dojmů z nádherné zprávy, a k tomu ještě z první ruky?! A když to široko daleko nikdo neví?! Vydal jsem se mu naproti. ‚Hlášení předali z velitelství armády, je konec války, hurááá, hurááá, hurááá, …‘“

Až tehdy bylo jasné, že se blíží návrat. A u mnohých vedle radosti ze svobody vyvstávala otázka: jaké to bude doma? Letci měli možnost sledovat informace o popravách ve vlasti. Lidičtí letci znali zkázu Lidic, a židé doufali, že aspoň někdo přežil řádění německých nacistů.

Emil Boček v Brně v roce 1946

...byli jsme doma.

Praha, 17. května 1945.
„Umyt, oholen a převléknut jsem sjížděl ve čtyři hodiny odpoledne od kbelského letiště dolů do Prahy, do osvobozené Prahy, do Prahy, odkud jsem začátkem února 1940 utíkal. Pak jsem stál na Václavském náměstí, prošel Národní třídou a podíval se na Staroměstské náměstí. Slunce hřálo vydatně, ale mne zalévalo ještě jiné, vnitřní teplo. Po dlouhých a úmorných letech vojny se stala víra skutkem. Praha je opět svobodná. Za nic na světě bych neměnil pocit, který jsem prožíval. Bylo to štěstí a zadostiučinění, jež se z tváří Pražanů, z čerstvých ran a nezacelených jizev pražského zevnějšku promítalo do mého srdce. Nemohl jsem odtrhnout oči od pohledu na Václavské náměstí dolů od Musea …

Pak jsem si přitáhl čepici hlouběji do čela a šel jsem k příteli, abych se zeptal, co je s mou rodinou. Cesta 13 000 km byla dokončena. Byli jsme doma.”

SLÍPKA, Hugo J. Cesta nejsladší: reportážní črty z osobního deníku o cestě skupiny československých letců do vlasti přes Střední Východ a SSSR. 1946, s. 60.

Přejít na knihu

Návrat domů

„Do vlasti jsme se vrátili jako jedni z posledních, přesto, že jsme se jako první postavili se zbraní v ruce proti hitlerovskému Německu.
Před námi bylo rozhodnutí, jakou cestou se bude odvíjet náš život v budoucnu. Někteří se rozhodli demobilizovat. Já jsem patřil mezi většinu, která chtěla setrvat v armádě a pomáhat budovat naše letectvo. K této práci nám však bylo dáno jen krátké období.“

ZADROBÍLEK, Ladislav. Moje cesta k R.A.F. Brno: Návrat, 1993, s. 158. ISBN 80-85432-98-6.

Přejít na knihu

Ne všichni se vrátili

Rodiny letců dostávaly poštu z Velké Británie. Některé z těch dopisů zněly takto: „Vážený pane… s největším politováním Vám potvrzuji zprávu, kterou jste pravděpodobně již obdržel telegraficky… Čest jeho jménu, práci i památce.“ Těch bylo přes 500. Ne všichni ale podobný dopis dostali před návratem našich letců. I proto jeden z československých letců, Robert Bozděch, vzpomínal ve své knize Bombardér T-2990 se odmlčel, na jedno setkání z ruzyňského letiště: „… Vystupujeme za velitelem. Příval, povodeň květů, stisků, polibků, výkřiků. Prodírám se stovkami těl jako v horečném snu a marně hledám jediný pár známých očí. Uplakaná stařenka v šátku mě chytá za rukáv a ptá se na svého syna. Znám, stařenko, a vím, že je pochován poblíž našeho bývalého letiště ve Wrethamu, ale nechtěj po mně, abych ti to řekl…“

Čs. letci v boji proti fašismu

MOLDAS, Zdeněk. Českoslovenští letci v boji proti fašismu. Praha: Naše vojsko, 1987.

Přečíst online

Byli jsme v bitvě o Anglii

HESS, Alexander. Byli jsme v bitvě o Anglii: Českoslovenští stíhači v RAF. 2. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. Ikarové. ISBN 80-206-0416-2.

Přečíst online

Přivítání ve vlasti

Naši letci byli přivítáni i novým ministrem obrany, armádním generálem Ludvíkem Svobodou: „… Vaše veliká zásluha spočívá v tom, že jste nejstarší a nejslavnější naší zahraniční bojovou jednotkou. … Zasloužili jste se … o osvobození národa. … Československý lid Vám Vaší práci a oběti nikdy nezapomene…“.

V dalších dnech a letech se konaly desítky akcí, navrátivší se hrdinové byli vítáni ve svých rodných obcích. O zážitky navrátilců z RAF panoval velký zájem a nezapomínalo se pochopitelně ani na padlé. Taktéž se budovalo nové čs. letectvo, jak civilní, tak i vojenské, a někdejší perutě RAF, rozpuštěné až v Československu, měly být jeho páteří. Někteří z navrátilců ale již vnímali, že atmosféra v osvobozené vlasti není úplně svobodná a komunisté začínají mít navrch. To bylo možné vysledovat z dobového tisku i z rétoriky politiků.

Později perzekuovaný Josef Bryks v roce 1946

Vzpomínky nebeského jezdce

JÁNSKÝ, Filip a Jindřich DREBOTA. Vzpomínky nebeského jezdce. 2. vyd., (1. dopl. vyd.). Praha: Ostrov, 2007. ISBN 978-80-86289-58-8.

Půjčit z knihovny

Spitfiry a žlutoocasé mustangy

IVIE, Thomas G. Spitfiry a žlutoocasé Mustangy: 52. stíhací skupina za druhé světové války. Praha: Deus, 2008. ISBN 978-80-87087-24-4.

Půjčit z knihovny

Počátky perzekuce

Asi nejčastější praktikou proti letcům z RAF bylo jejich umisťování na nižší stupně velení. Množily se i různé, více či méně zvláštní narážky od jejich okolí, že se vrátili ze Západu a že se vlastně vůbec vrátili (na což vzpomínal například Miroslav Liškutín). To nejhorší ale začalo po komunistickém puči v roce 1948. Čs. letci RAF byli označeni za nepřátele státu. Rázem přestalo platit, co veřejně deklaroval gen. Ludvík Svoboda. Nelze se divit, že se mnozí bývalí čs. příslušníci RAF po převratu v roce 1948 pokusili o ilegální přechod hranic.