Autorem průvodního textu je Mgr. Petr Žižka z Klubu vojenské historie 276th Sgdn (reenacted) RAF
Královské letectvo (Royal Air Force – RAF) vzniklo 1. dubna 1918. V předvečer druhé světové války začaly vstupovat do služby moderní typy letounů, jakými byly stíhací letouny Hurricane a Spitfire a bombardéry Blenheim, Hampden, Whitley a Wellington.
Úkolem stíhacích letounů byla obrana vlastního vzdušného prostoru, vybojování vzdušné nadvlády nad frontou a v pozdějším období taktické operace vůči nepřátelským pozemním jednotkám.
Wellington KX-B (T2553) 311 Sq.
Tíha hlavního úkolu RAF, kterým bylo strategické bombardování Německa a okupovaných území, ležela na bedrech bombardérů. Podíl na slávě RAF za druhé světové války měli taktéž Čechoslováci a mnozí další letci přicházející z okupovaných evropských států, kteří v rámci organizace Královského letectva vytvářeli národnostní perutě. Jednalo o Poláky, Francouze, Nory, Nizozemce, Belgičany a mnoho dalších národností.
Liberator F, FL941 311. sq.
Do roku 1989 byly příběhy letců zapovězeny, což se změnilo po revoluci, kdy začaly vycházet vzpomínky letců. Jednou z těchto publikací je i Moje cesta k R.A.F. od stíhacího pilota Ladislava Zadrobílka, v níž popisuje, jak se dostal k létání, jak po vzniku Protektorátu utekl do zahraničí, popsal vstup do cizinecké legie a svá bojová nasazení ve Francii a Anglii v letech 1940-1945.
ZADROBÍLEK, Ladislav. Moje cesta k R.A.F. Brno: Návrat, 1993. ISBN 80-85432-98-6.
V knize Jiřího Macouna jsou popsány začátky formování československého letectva:
„Vlastní československé letectvo bylo zformováno takřka současně s vyhlášením samostatnosti Československa. U jeho kolébky stáli čeští příslušníci letectva zanikající habsburské monarchie. Počátky nového letectva však byly velmi skromné a svízelné. Na území nově vzniklého československého státu toho po bývalé K.u.K. Luftfahr-truppen opravdu příliš mnoho nezbylo a nepřicházelo tedy v úvahu, aby se navázalo na dřívější organizační základy, tak jako tomu bylo u jiných druhů zbraní. Československé letectvo tedy muselo být budováno od samých základů.”
MACOUN, Jiří. České vojenské letectvo. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1825-2. Půjčit v knihovně
Ze zdravice, pronesené prezidentem republiky 7. dubna 1938 na manifestaci Svazu letců RČS:
„Vážení pánové,
vítám, že Svaz letců republiky Československé manifestuje pro obranu státu silným letectvem. Letectví není jen zbraní nebo sportem. Dnes je i součástí materiálního a kulturního života národa a státu.
Nezůstávat tudíž v letectví za ostatními v Evropě musí být naším letcům zákonem a s nimi i zákonem nám všem (…) Propagace generála-letce Štefánika i těch našich letců, kteří přinesli oběť života, zůstane nám vždy velkým a zářným vzorem.
Dr. Edvard Beneš, v. r.“
BOROVAN, Václav. Historie československého vojenského letectva 1914-1945: vydáno v jubilejním roce 80. výročí vzniku čs. státu, jeho vojenského letectva, Svazu letců a Aeroklubu České republiky. Praha: Knižní klub, 1998, s. 66. ISBN 80-7176-720-4.
Po okupaci zbytků Československa 15. března 1939 se mnoho Čechoslováků nedokázalo smířit s nastalou situací. Prodchnuti ideály demokratického Československa se brzy zapojili do boje. Letci jako elita armády prokazovali svoje odhodlání bránit svobodu vlasti svým vysokým podílem na celkovém počtu Čechoslováků odcházejících do zahraničního odboje.
Do napadení Polska v září 1939 vedla hlavní cesta do zahraničního odboje právě přes Polsko. Tam, v Krakově a Malých Bronovicích, se začínala budovat čs. zahraniční armáda, ale Poláci o čs. vojáky nejevili zpočátku zájem. Čs. exilové vedení proto přijalo nabídku k přemístění vojáků do Francie pod podmínkou jejich vstupu do cizinecké legie a příslibem uvolnění po vypuknutí války. Do polského letectva bylo nakonec přijato 93 čs. letců, kteří se v omezené míře zapojili do boje.
Vlastimil Ondrůj, rodák z Bošovic, letounový pozorovatel pěchotních zbraní, r. 1937
Po vypuknutí druhé světové války se začala vytvářet čs. armáda ve Francii. Vedle Čechoslováků přepravených z Polska neustával ani přísun dobrovolníků, kteří se dostávali do Francie jižní, tzv. balkánskou cestou přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Řecko do Turecka nebo Sýrie, odkud byl organizován transport do Agde. Mnozí odcházeli do exilu pěšky, zasněženou krajinou, jiní jeli vlaky, ale všichni s rizikem zatčení a předání gestapu. Ve Francii až do její kapitulace naši letci úspěšně bojovali na frontě v rámci Armée de l’Air (Francouzské armádní letectvo). Bojů se zúčastnilo 135 stíhačů, což bylo zhruba 12 % stavu francouzského stíhacího letectva. Do pádu Francie sestřelili 79 nepřátelských letounů jistě a 14 pravděpodobně, při ztrátě 18 padlých čs. stíhacích pilotů. Největšího věhlasu během bitvy o Francii dosáhli stíhací esa Alois Vašátko (12 sestřelů jistě a dva pravděpodobně) a František Peřina (11 jistých sestřelů a dva pravděpodobné), kteří bojovali na amerických letounech Curtiss Hawk H-75 u stíhací skupiny GC I/5.
Josef Stehlík - vynikající pilot, rodák z Pikárce, první zleva, Hradec Králové 1937
Po kapitulaci Francie byli Čechoslováci evakuováni do Velké Británie. Pokračovat v boji proti Německu se rozhodla naprostá většina příslušníků čs. letectva. Příjezd dobře vycvičených a často i zkušených letců byl pro Brity vítanou posilou před nadcházející bitvou o Británii. Po těžkých ztrátách z bojů ve Francii Britům chybělo značné množství pilotů, a proto se dříve nepředstavitelný vstup Čechoslováků, Poláků a dalších národností z okupované Evropy do řad RAF stal realitou.
Hrozba německého útoku donutila Brity rychle jednat a nečekat na oficiální dohodu mezi vládami Československa a Velké Británie o čs. branné moci podepsanou až 25. října 1940. Upravovala vstup čs. letců do dobrovolných záloh RAF a vznik čs. perutí pod kontrolou RAF. Již v červenci 1940 krátce po příjezdu do Velké Británie byli přijímáni do RAF první evakuovaní Čechoslováci a vznikaly čs. perutě. Hlavní zásluhu na urychleném procesu přijetí do RAF a vzniku čs. leteckých jednotek měl brig. gen. Karel Janoušek, jenž byl ustanoven do čela Inspektorátu čs. letectva. Náplní činnosti Inspektorátu byl dohled nad čs. leteckými jednotkami a příslušníky čs. letectva v RAF.
Kniha RAF: Místo narození Brno, která vznikla ve spolupráci autorů Michaely Zemánkové a Jaroslava Popelky, funguje především jako výběrové fotoalbum čs. letců ve službách RAF. Michaela Zemánková je archivářkou Moravského zemského archivu v Brně a Jaroslav Popelka je dlouholetým archivářem a dalo by se říci i kronikářem čs. letců RAF ve fotografiích. Jeho soukromá sbírka čítá kolem 35 000 fotografií či negativů (původních či reprodukovaných) a dá se říci, že veškeré badatelské počiny na téma letců RAF směřují vždy právě k jeho osobě a jeho precizní, dlouhá léta kompletované sbírce fotografií. Popelkova sbírka z celkového počtu cca 2 450 Čechoslováků působících u RAF v letech 1940–1945 totiž čítá a identifikuje 2 252 letců z řad pilotů či pozemního personálu. Fotografie ve velkém množství doprovázejí i rozšiřující komentáře a velký kus práce je věnován také medailonkům letců, kteří se narodili na území dnešního Brna.
ZEMÁNKOVÁ, Michaela a Jaroslav POPELKA. RAF: místo narození Brno. 2. oprav. a rozšíř. vyd. Brno: Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2017. Brno v minulosti a dnes. ISBN 978-80-86736-50-1.
Moravská zemská knihovna
Kounicova 65a
601 87 Brno
Built with Mobirise - Click here